Reprezentační trenér plaveckých juniorů Roman Havrlant prožil se svým týmem týden snů. Z juniorského mistrovství světa v Budapešti se výprava vrátila s prvním titulem mistra světa pro české plavání, o který se postaral pardubický Jan Čejka na trati 50 m metrů znak. Vynikající výkony ale podali i všichni ostatní reprezentanti a Roman Havrlant přijel z Budapešti plný pozitivních dojmů.
Jste jako reprezentační trenér u prvního českého titulu triumfu na mistrovství světa. Jak tento úspěch vnímáte a jak Čejkův zlatý závod z vašeho pohledu vypadal?
Z pohledu českého oka to byl ohromující závod, který Honza ovládl od startu do dohmatu. V mém případě jsem se jen kochal tím, jak každým záběrem Honza potvrzuje v tomto závodě svou dominanci a jen jsem si toužebně přál, aby to dobře dopadlo.
Po dohmatu se mi nesmírně ulevilo, nastartovaly se šťastné emoce a v několika následujících vteřinách mi hlavou proběhlo mnoho myšlenek vztahujících se k tomuto mimořádnému úspěchu v souvislosti s Honzou, celým českým týmem, nastavenou koncepcí přípravy. V závěsu to pak byly myšlenky související se zviditelněním českého plavání v Česku, Evropě i ve světě. Po takovém úspěchu a odehrané hymně okamžitě zaznamenáte kolem sebe větší zájem. To je známka toho, že už vás okolí začne pozorovat a respektovat. Ale s tím souvisí i závazek udržet si co nejdéle vyšší statut. V tomto směru mám největší radost z toho, jak silní byli i ostatní čeští plavci.
Spíše se čekalo že Jan Čejka zaboduje na 200 znak a najednou z toho bylo zlato na padesátce. Na dvoustovce ho pak potkala smolná událost. Kudy vedla cesta ke zlaté medaili?
Odpověď na tuto otázku je opravdu velmi osobním pohledem pod pokličku nastavení závodníka před závodem. Divák vnímá pouze samotný výkon a finální čas, ale Ti nejbližší, kteří tráví se závodníky dlouhé měsíce přípravy, až po posledních minuty před startem, vědí o závodnících mnohem více. Pro mě osobně není velkým překvapením, že na mistrovství světa vyšla Honzovi nejvíce padesátka, a to i navzdory tomu, že s trenérem Kratochvílem cílili přípravu na dvoustovku, a i v tréninku ještě několik dní před závodem vykazoval Honza nejlepší tréninkové výsledky na tempovější dvoustovku. Hodně to souvisí s jeho zdravotním stavem. V případě dvoustovky se pak přihodila Honzovi obrovská smůla, když se mu na startu smeklo startovací zařízení a musel tudíž rozpohybovat tělo pod vodou prakticky z nulové rychlosti. V tak náročném a těsném závodě tento problém prostě nelze dohnat. Honza ztratil na startu dobré 3 metry, plaval se slzami v očích a podal heroický výkon. Málokdo si dokáže uvědomit, jak silný emotivní okamžik to byl pro nás všechny, kteří jsme byli u toho.
V čem má Jan Čejka největší přednosti?
Kromě toho, že má Honza výborné tělesné parametry pro plavání a cit pro vodu, bych za sebe vyzvedl tři jeho obrovské přednosti: v prvé řadě je to neuvěřitelná důvěra v trenéra, za druhé neskutečné mentální nastavení a za třetí celkový přístup k plavání a s tím související také výjimečná soudržnost s týmem.
Další finále vybojoval Sebastian Luňák. Jak jste viděl jeho počínání na 200 motýlek?
Musím za sebe prozradit, že na Sebovi jsem asi nejvíce ze všech našich účastníků MSJ pozoroval únavu z velmi dlouhé sezóny. On má ale výjimečný dar vydolovat ze sebe i v těžkých chvílích mimořádný výkon. Jeho počínání ve finále motýlové dvoustovky toho bylo důkazem. Oproti nedávnému mistrovství Evropy juniorů, kde v posledních metrech doplatil na rychlý začátek, tady v Budapešti poslední padesátku odplaval excelentně a dohmátl si pro český juniorský rekord. Navíc s ohledem na jeho věk, když v juniorech zůstává ještě příští sezónu, je jeho výkon naprosto famózní.
Výborně si vedly i štafety, dvě finále jsou parádní. Jak jste prožíval takové výkony a výsledky?
Věřil jsem a doufal ve velké výkony našich plavců. Když víte, co všechno pro start na mistrovství světa udělali a obětovali, a když víte, kolik věcí se může i při sebelepší přípravě těsně před závodem nebo i v průběhu závodu zvrtnout, pak nepracujete s pocitem očekávání, ale pouze si tajně přejete, aby se každému závodníkovi podařilo prodat v závodě všechno, co často v obrovském tréninkovém úsilí za celou svou dosavadní kariéru vybudoval. Naši plavci na letošním juniorském světovém šampionátu zaplavali z celkem 41 startů 25 osobních rekordů, z toho 9 českých juniorských a 4 české seniorské rekordy. To je prostě bilance snů!!! Povedli se mimo jiné i štafety, a také s rekordními zápisy. Při závodech štafet jsme si s celým realizačním týmem připadali jako v jiné dimenzi. Byli jsme najednou na nějakou dobu součástí osmi světových plaveckých velmocí. Byly to nádherné pocity, které bych chtěl nechat zažít každému trenérovi.
Dařilo se i dalším plavcům, kteří si vesměs překonávali osobní rekordy a dorostenecké rekordy. Co říkáte na jejich vystoupení?
Jak už jsem zmínil, na úspěchu českého týmu jak na MEJ v Kazani, tak na MSJ v Budapešti měli podíl všichni naši nominovaní plavci. Nikdo nezakolísal, a to není vůbec obvyklé. Kromě Honzy Čejky a Seby Luňáka to byl dále také bronzový medailista z MEJ Adam Hlobeň; finalistka z MEJ a česká rekordmanka Lydie Štěpánková; semifinalisté MEJ a MSJ Vojta Maťátko a Vojta Janeček a další semifinalisti MEJ Kateřina Laňková, Jakub Štemberk, Roman Procházka a Vojta Netrh. Jsem nesmírně hrdý na tento tým a rád bych vyzdvihl práci všech osobních trenérů.
Jaké jste si přivezl postřehy a dojmy ohledně organizace a atmosféry?
Světový juniorský šampionát v Budapešti byl kromě výkonu českých plavců pro nás všechny fascinující po všech stránkách: zázemím plavecké arény, frenetickou atmosférou, skvělou organizací, ubytovacím zázemím i stravou. Za sebe mohu říci, že jsem ještě nezažil tak dokonale komplexně uspořádaný šampionát. Není prakticky nic, co by se dalo tomuto juniorskému plaveckému svátku vytknout. Naopak, je potřeba jen smeknout pře tím, jak se maďarští pořadatelé bravurně šampionátu zhostili.
